Příběh Moniky aneb historička píše demonstrantovi z Otevřeme Česko

Příběh Moniky aneb historička píše demonstrantovi z Otevřeme Česko

Monika je historička. Historikové jsou jak známo tvorové v mnohém zvláštní a svým způsobem samotářští. Mají svůj svět a tím světem žijí, na rozdíl od nás žijících pouze současností a budoucností mají právě ten svůj svět pořádně zmapovaný, je postavený na historických pramenech a doložitelných faktech.

A kamarád naší historičky byl jedním z účastníků oné podivné demonstrace Otevřeme Česko, poslechl si Landu a řadu dalších a opil se. Otevíral Česko tím, že vkládal na sociální sítě jeden status za druhým, popřel covid, roušky, vymazal a pozurážel všechny kolem a když na to narazila Monika, rozčílila se. A protože je historik a zná, orientuje se a navíc dokáže jasně formulovat, zaslala rozjitřenému kamarádovi toto:

“Předpokládám, že moje tušení bylo správné. A taky předpokládám, že jsi už vystřízlivěl, tak ti teď napíšu pohled z trochu jiného úhlu. Třeba tomu nebudeš věnovat pozornost, ale to nevadí. Aspoň to zkusím, protože se mě včera v těch tvých vyjádřeních na demonstraci pár věcí osobně dotklo.

1) Jak určitě víš, jsem člověk, který dost cestuje, taky jsem studentem dvou vysokých škol a zároveň jsem do konce minulého roku byla zaměstnána na dohodu - tzn. nic z věcí, který jsem do doby covidové dělala, jsem už dělat nemohla. A byla jsem doma celých 6 měsíců zadarmo. Nelehká doba. Frustrace a přemýšlení, jak dlouho člověk ještě vydrží s úsporami… Jestli někoho štvou vládní opatření, jsem to já. Protože jsem přišla o všechny jistoty, který jsem do té doby měla. Kecy, že jsem si měla najít jinou - dočasnou práci, jsou dost mimo, protože to kvůli online výuce nebylo možné. Celé dny byly zabité na online platformách, kde člověk musel být, aby ho nevyrazili.

2) Nevím, kolik lidí, kteří covid prodělali, máš v okolí. Já dost. Příznaky různé. Někteří byli dlouhé týdny v nemocnici a i po měsících nejsou stále ok. Jiní byli bezpříznakoví, ale o to hůř, protože nakazili spoustu dalších lidí, kteří už tak “skvělý” průběh nemoci neměli. Minulý týden mi zemřel strejda. 54 let, do té doby žádné zdravotní komplikace, jen ten covid… Je moje bolest menší, než tvoje, když hulákáš něco o dědovi s rakovinou? Není. Kosí to lidi kolem mě. A bez ohledu na nemoc, ti lidi už nejsou a ani nikdy nebudou…

"Onkologičtí pacienti jsou ti nejzranitelnější z nás. Nemoc by mohli porazit, ale pak se objeví něco jako covid."

3) Taky je ti asi známo, že pracuju jako historik. Patřím do poslední generace, která se může setkávat s lidmi, kteří prožili druhou světovou válku a může poslouchat jejich vyprávění. Nebylo nám dáno strávit spolu hodně času. Každá minuta je výjimečná, jsou to lidé, kteří dávno oslavili osmdesáté narozeniny, někteří i devadesáté a pomalu se blíží stovce. Poslední věc, po které bych toužila, nakazit je nějakým svinstvem, protože by to mohlo mít tragické následky. Takže jsem některý ty lidi od loňského ledna prostě neviděla. Pokud je někomu 95, rok je sakra dlouhá doba a ta příležitost vidět se s nimi se už nemusí opakovat. To samé se děje v případě mých prarodičů, které tak často nevídám. Ale vím, říkám to někomu, kdo vlastní rodinu odstřihl a má tak zodpovědnost jen sám za sebe a za okolí už ne.

Uvědomuješ si, že třeba onkologičtí pacienti jsou ti nejzranitelnější z nás? Že mají oslabenou imunitu? Že by mohli nemoc porazit, ale objeví se něco jako covid a to oslabený tělo to nezvládne? Víš prd, jaké to je, jít do nemocnice v ochranných oblecích, nebo tam nejít vůbec, protože to nejde a nemoci se rozloučit. Jak strašně marné pocity to jsou, když víš, že stačilo málo a dotyčný tady mohl být další roky? Mám známou na covidovém oddělení v nemocnici, mohla by ti povyprávět desítky takových případů. I to, jak padají na huby, protože jsou v té práci furt. A ty pak lidem na fb nadáváš do babišových chcanek, nebo co to tam padlo za termín.

Boj proti rouškám NENÍ boj proti Babišovi.

To si uvědom. Někteří z lidí proti němu protestují roky. Ale tohle je prostě hloupost a bezohlednost. Jasně, omezení jsou o nervy, jsou zmatky, ale nějak se s tím popasovat musíme.

Menší historické okénko, věděls, že v průběhu španělské chřipky před sto lety museli lidi nosit roušky, zakazovali akce a zavíraly se školy? (A lidi taky nadávali, že jim berou práva… ale zvládli to!) Teď je to pro nás všechny nová situace, až čas ukáže, jaká opatření byla účinná a jaká ne. Stejně jako v případě španělské chřipky.

A pokud si myslíš, že tím, že budeš hodinu křičet na Staromáku, chlastat a zveřejňovat fotky s OBRÁCENOU(!!!) vlajkou, že něčemu pomůžeš, tak nepomůžeš. Ale kdybys chtěl přece jen pomoct, někde na oddělení v nemocnici tě jako dobrovolníka jistě přivítají. Neříkám, že je třeba se podělat. Ale být ohleduplný k lidem, kteří jsou ti nejzranitelnější z nás, to by neškodilo. Toť vše…”

A závěr?

Kamarád, který si to všechno přečetl, smazal své hloupé příspěvky z FB a dokonce se omluvil. Protože pochopil, že tohle není dobře, demonstrace i jeho reakce. Tak takové my máme mladé historiky, kteří opravdu dokážou argumentovat a třeba někoho změnit k lepšímu a díky za ně.

Poznámka redakce: Nemáte-li zdravotnické vzdělání, můžete se přihlásit do očkovacích center na místních úřadech měst.

Dále upozorňujeme, že Iniciativa Sníh je apolitická a tedy nekomentuje názory okolo zmínky pana premiéra. Příběh je zde uveden jako jeden z velmi častých pohledů vzdělaných či moudrých lidí "lajků", kteří vidí rozdíl v boji s covidem a nesouhlasem s vládou.