V době epidemie škola není „klidné a bezpečné místo".
K této problematice zde byl již článek o mateřských školách a prvních stupních škol základních pod názvem Provoz mateřských škol a žáci na prvních stupních ZŠ jako problém.
Pokud jste někdy vyučovali na některé z českých škol, určitě víte, že pedagogická zařízení jsou místa četného setkávání v uzavřeném prostoru většinou s nulovým technickým odvětráváním. Jsou to místa, na kterých dochází k četným kontaktům několika vrstev sociální sféry.
Potkají se zde žáci (7-15 let), studenti (15-18, 18-26 let) navzájem s pedagogy (26-100 let). Podrobnosti o věkových skupinách a jejich zasažení jednu po druhé můžete prozkoumat například ve statistikách od profesorky Dzúrové a doktorky Hulíkové.
Dnes již zřejmě všichni ví, že mladí lidé jsou nejčastěji přenašeči, starší lidé mají horší průběh. To je součást "taktiky" viru, jak jej známe. Nyní. Pokud nás nenavštíví i mutace viru. Mohli bychom se takovému riziku samozřejmě vyhnout. Začít bychom mohli u pravidelných testů všech návštěvníků školy. Diskuze odborníků například v článku na idnes.
Po jeho zveřejnění přišel následující příspěvek od zástupkyně ředitele jedné ze speciálních škol:
"Dobrý den, děkuji za váš článek. Chci jen připomenout, že naše speciální škola je plně v provozu, včetně zajištění obědu a školní družiny pro žáky všech věkových skupin. Do školy roušky děti nenosí, protože tuto povinnost nemají. Byť si říkáme škola, tak to má v mnoha ohledech charakter spíše sociálního než školského zařízení. Domnívám se, že máme býti očkováni nebo mají být speciální školy uzavřeny. Zatím je to hazard s našim zdravím a životy. Děkuji."
O otevírání škol se v současnosti diskutuje na úrovni ministerstev, vyjadřuje se mnoho odborníků, psychologů, teoretiků pedagogiky, ale málokdy dojde na vyjádření lidí přímo z praxe, která by se momentálně dala nazvat tak trošku bojištěm. Zeptal jsem se na názory pedagogů na systém distanční výuky, často kritizované formy výuky, na to, jak je distanční výuka organizována a zda je školami či zřizovateli poskytnuta pomoc jak žákům tak pedagogům například v otázce technického zázemí. Kritika často směřovala právě na technické zajištění, mnohokrát bylo řečeno, že rodiny nejsou vybaveny výpočetní technikou a nezbývají na to zvláště v současné situaci finanční prostředky. Nakonec jsem se pedagogů z praxe zeptal na názor týkající se otevření škol.
Abych narušil mýtus, že „všechno je výmysl Prahy", oslovil jsem pedagogy ve dvou krajích - Libereckém a Moravskoslezském.
Z kraje Libereckého kraje jsem dostal toto vyjádření:
"Učím na střední škole a před podzimním uzavřením škol jsme důsledně monitorovali technické možnosti žáků. V případech, kde vybavení chybělo, jsme žákům zapůjčili školní - jednalo se o dva žáky, ostatní vybavení měli. Co se týče učitelů, tak škola zakoupila pro každého pedagoga nový notebook, tudíž zde problémy nejsou. Setkáváme se s výpadky sítě, ať už na straně pedagogů, či žáků, ale zásadním způsobem to kvalitu výuky neovlivňuje. Učím češtinu a v té, alespoň jsem o tom přesvědčena, dokážu žákům předat víceméně to samé jako při přímé výuce. Problém trochu vidím v odborných předmětech (strojařina) a především v chybějící praxi. ta se podle mne distanční výukou nahradit nedá.
Studenti reagují různým pedagogům různě. Na pedagogické radě bylo upozorňováno na řadu studentů. kteří se prý distanční výuky v podstatě nezúčastňují, nebo jsou sice v hodině, ale pasivní. Mně osobně tito studenti naopak pracují aktivněji než ve škole. Málo pracují ti, kteří se flákají i při běžné výuce. Někdy se mi stane, že se třída dohodne a volají mi přes Teamsy ve svém volném čase. V hodnocení problém nevidím, průběžně zkouším nebo jen pokládám zvídavé dotazy. On-line testy jsou podle mne relativně dobře vypovídající, pokud správně nastavím čas, zvolím způsob otázek, u nichž nelze odpověď jednoduše opsat, a nechám žáky, aby měli při testu zapnuté kamery. Je to spousta práce navíc pro mne, ale jde to.
Pro zbrklé znovuotevírání škol nejsem. Jsem přesvědčena, že pokud by nechali žáky doma do Vánoc (ten týden, dva stejně k ničemu moc nebyly), mohla být dnes situace jiná a už jsme se mohli v klidu učit. Těším se na své žáky i na to, že mi odpadne spousta práce, ale nejsem si jistá, zda by to nebylo spíše na škodu. Pokud teď školy otevřeme a za pár týdnů znovu zavřeme, přestanou podle mne žáci pracovat.
A ještě poznámku navíc. Vím, že jste si prošel kovidem a asi to nebyla žádná sranda. Mé sestře na to zemřel tchán, tchýně se nevyhrabala z následků - nepoznává nikoho krom svých dětí, a dvě její švagrové se i po dvou měsících potýkají s vážnými dechovými problémy. Kolega v práci (33 let, sportovec) nebyl po kovidu schopen učit víc než dva měsíce - bolesti, přestával slyšet a vidět. Mamince na to zemřela kamarádka a dnes na to zemřela kamarádky maminka. Opravdu nejsem pro brzké otevírání."
Z Moravskoslezského kraje nám přišel následující text, je velice krátký, ale mnohé vypovídá o práci středoškolské pedagožky:
Kromě toho, že učím skrz internet jak o život od rána do večera, jsou tady věci, které musím řešit například na on-line poradách. Zabere to pro mne jako pedagoga spoustu času a to se často potýkám s připojením. Stejný problém mají s operátory i studenti a podle toho také výuka někdy vypadá. Otázkou je, nakolik si studenti „vymýšlejí". Je to pro učitele vysilující, žáci distanční výuku berou celkem vážně, najdou se samozřejmě výjimky, ale je to naprostá menšina. Studenti se při distanční výuce leckdy naučí větší samostatnosti.
Co se týče technického zázemí, mohu sice pracovat ze školy, ale nemám přidělen žádný vlastní počítač, v kabinetě jsme na jeden tři a v některých třídách chybí sluchátka, o rychlosti internetu je zbytečné mluvit. Raději jsem si doma připlatila za rychlejší internet, obstarala vlastní notebook - spoléhat sám na sebe se vyplatí.
Návrat do škol bych v nějakém větším měřítku nebrala. Stačí maturitní ročníky a to ještě v malých skupinách tak, aby se daly dodržet hygienické standardy, jsem i proti návratu dětí na prvý stupeň základních škol, kde učí mnoho kolegů právě v rizikové věkové kategorii.
Samozřejmě se jedná o dva názory z jistě širokého spektra pohledů na distanční výuku a návrat dětí do škol, ale nejsou to názory menšinové. Pokud hovořím s učiteli všech typů škol, ve velké většině se kloní k otevření škol teprve ve chvíli, kdy bude zřejmé, že v krátké době nedojde k dalšímu uzavření.
Podle názorů pedagogů také distanční výuka nepředstavuje pro žáky a studenty nebezpečí, že by disponovali menšími znalostmi. Záleží i na nich samých, jak se k výuce postaví, samozřejmě jsou tu faktory technické, ale v současné době není situace nijak dramatická, jak se leckdy velice hlasitě snaží naznačit především část rodičů - (lze je chápat, i pro ně je distanční výuka zátěží) - naznačit.