Boris Cvek se v Britských listech v článku „Jaká jsou publikovaná klinická data k údajné účinnosti ivermektinu proti covidu“ zabývá nejnovějšími poznatky, které se týkají v poslední době tolikrát zmíněného léku Ivermektin.
Článek vychází z aktuálních dat publikovaných v nepříliš významných lékařských časopisech. Data totiž říkají, že se opravdu o žádný zázrak nejedná.
Po léku Ivermektin je velká poptávka. Z velké části je způsobena údajně dobrými výsledky při léčbě covid-19, částečně má lék poměrně velkou publicitu, i když samotný výrobce léků se k jeho využití při léčbě koronaviru staví rezervovaně.
Rozruch mezi veřejností vyvolaly články v médiích, kdy Ivermektin propagovalo několik slovenských lékařů, připomeňme si půlroční povolení MZ SR k terapeutickému využití tohoto neregistrovaného léku. Někteří lékaři o účincích léků hovoří optimisticky, v pozadí ale zůstává řada otazníků, protože účinnost Ivermektinu dosud nebyla doložena žádnou širší studií, naopak se zdá, že příliš velký optimismus není na místě.
„K tomu jen poznámka na okraj: denně sleduji tři nejlepší lékařské časopisy na světě (New England Journal of Medicine, Journal of the American Medical Association a Lancet), takže očekávám, že pokud by někdo opravdu měl silná data, že Ivermektin zachraňuje životy, vyšlo by to tam – a pomohlo by to desítkám tisíc lidí na celém světě. Když to někdo publikuje ve slabých časopisech, tak to spíše zapadne v hromadách balastu.“
píše mimo jiné Boris Cvek v Britských listech
Cvek zároveň představuje dva klinické testy - z časopisu EClinicalMedicine, který však byl prováděn bez randomizace na poměrně malém vzorku pacientů, a dále pak test uveřejněný v Journal of Medical Virology, kterému lze rovněž vytknout slabiny předchozího testu, navíc zde hraje roli fakt, že Ivermektin byl podáván s dalšími léky a hodnota testu i tím klesá.
„U covidu je situace velice složitá, protože existuje obrovská poptávka po léčbě a že existuje mnoho svědectví o tom, jak se lidé vyléčili, když brali to či ono. Podobné nesmysly se šířily na jaře v souvislosti s antabusem. Říkalo se, že nějaký lékař měl ambulantně léčit pacienty s covidem antabusem, což vedlo k tomu, že se uzdravili. Oni by se ale nejspíše uzdravili bez jakékoli léčby. U covidu je proto naprosto nutné srovnávat výsledky vždy s kontrolní skupinou, která je tak designována, aby mohla být skutečně měřítkem srovnání – proto je nutná randomizace,“
uvádí Cvek ve svém článku