Ivermektin je antiparazitikum, váže se poměrně specificky na receptor, který v těle savců není. Protože několik publikací demonstrovalo schopnost ivermektinu inhibovat replikaci několika virů in vitro a protože mechanismus by mohl zasáhnout i životní cyklus viru SARS-CoV-2, byla i na tento lék zaměřena pozornost. Po demonstraci schopnosti inhibovat replikaci viru in vitro bylo zahájeno i klinické testování toho, zda by mohl být ivermektin účinný v léčbě onemocnění covid-19. V současné době probíhá několik klinických studií hodnotících efekt této terapie.
Dosud publikované výsledky jsou málo průkazné pro malý rozsah nebo málo robustní design studií.
Nejde o žádný samoúčelný akademický purismus.
Látek, které perfektně fungují v tkáňových kulturách, ale v klinickém testování v lepším případě jen selžou, je více než těch, které se nakonec dostávají do klinické praxe.
Důvodů může být celá řada.
Snadno představitelný mechanismus je například takový, že se při dávkování, které je bezpečné, nevytvoří v místě předpokládaného účinku po dostatečně dlouhou dobu dostatečná koncentrace. Z toho důvodu jsou nezávislé odborné autority rezervované a doporučují před použitím čekat na lepší a průkaznější klinické výsledky.
Trpělivost je zcela na místě.
Je pochopitelná snaha dělat alespoň něco, jenže zde máme na jedné straně slabé studie, tedy studie s velkým rizikem, že jejich pozitivní výsledek vznikl náhodou, a na druhé straně opomíjené nežádoucí účinky ivermektinu. Vzácně může ivermektin působit neurotoxicky, zdokumentován je i fatální průběh. Z hlediska rizik, kterým může být vystaven léčený pacient, jsou důležité interakce ivermektinu s jaterními enzymy zapojenými do metabolismu léků.
Podávání ivermektinu tak může interferovat s některými běžně podávanými léky, například se statiny nebo s blokátory kalciových kanálů. Tyto léky mohou zpomalovat vylučování ivermektinu, a tak se lze obávat zvýšeného rizika neurotoxicity. Podobně může dojít ke zvýšení rizika toxických projevů, pokud bude neuváženým užíváním podle vlastní indikace překročena bezpečná dávka.
Vedle toho, že nevíme, zda ivermektin nemocným více pomůže, nebo více uškodí, je tu ještě jeden praktický problém. V České republice je ivermektin pro humánní užití registrován jen jako mast, jiné lékové formy jsou registrovány jako veterinaria. Z toho důvodu by případné nepodložené schválení bylo nejen populismem, ale bylo by populismem planým. Na rozdíl od jiných podobných testovaných léků není ivermektin k dispozici „na požádání”.
Mementem by měl být humbuk kolem hydroxychlorochinu. Ten, i když jde o antiparazitikum, zřejmě moduluje činnost imunitního systému. Tím má teoretickou šanci ovlivnit klinický průběh covid-19. Nepodložené nadšení vedlo k tomu, že lék rychle zmizel z lékáren a chyběl těm nemocným, kteří ho dlouhodobě používali (hydroxychlorochin se používá u některých revmatologických onemocnění).
Další studie efekt v zásadě nepotvrdily.
I když je hydroxychlorochin poměrně bezpečný, jeho chybění zasáhlo ty nemocné, kteří zůstali bez svého léku.
Zcela obecně není pravdou, že by bylo aktivně bráněno zavádění a testování starých levných léků v terapii covid-19.
Takovýchto léků bylo a je testováno několik. Na portálu ClinicalTrials.gov je (20.2.) registrováno 50 probíhajících nebo proběhlých studií s covid-19 a ivermektinem, 25 studií s kolchicinem, 165 studií s hydroxychlorochinem, 52 studií s azitromycinem a 2 studie s inosine pranobexem (Isoprinosine). Předregistrace studie ještě není zárukou toho, že studie je navržena kvalitně, ale je to nutná podmínka k tomu, aby byla publikovatelná ve skutečném lékařském časopise.
Bohužel se opakuje situace, kdy nezodpovědní příznivci jednotlivých testovaných léků zkoušejí urychlit proces a urychlit zavedení léku například cestou silných vyjádření pro tisk, nebo dokonce obcházení recenze a publikací silných tvrzení na vědecky se tvářících webech nebo třeba na YouTube.
Takové počínání je nešťastné, protože zvyšuje riziko poškození nemocných pokoutně obstaranými léky, léky v nevhodných lékových formách, nebo dokonce lékovými padělky, a v případě, že se účinek neprokáže, podrývá důvěru ve vědu jako takovou.
Vyzýváme tedy k opatrnosti při přebírání tvrzení o klinické účelnosti podávání léků, za kterými stojí především pozitivní mediální obraz a stále probíhající klinické studie, prozatím bez solidních výsledků. Především varujeme přes snahou obstarat si takové léky pokoutním způsobem.
Zpracoval: MUDr. Jaromír Šrámek