Doba koronavirová ne a ne končit. Je to k uzoufání, ale zatím pomyslné „světélko na konci tunelu“ vždy zabliká a státní aparát, který by měl být občanům oporou, utlumí přívod energie. Vakcinace neprobíhá tak, jak by probíhat měla a mohla, vedou se neustálé pře a hádky o opatření, která mnohdy působí zmateně a často se stávají kontraproduktivními.
Zlé je, že lidé začínají experimentovat se samoléčbou, objevují v novinových zprávách „zázračné léky“ a může se stát, že si zdraví poničí i tím, co by jim jej mělo dle jejich vlastního mínění upevnit. Hrají tak sami se sebou i se svým okolím něco, co by se dalo nazvat „ruskou ruletou“.
Na počátku epidemie se nacházely zázračné léky téměř denně a mnozí z nás jich mají plnou almaru. Takový Famosan, který obsahuje famotidin, zažil svých několik minut slávy v dubnu 2020. Komické bylo, že v samém závěru článku říká bývalý neurochirurg, který byl jedním z „objevitelů“ toto:
„Vše se drží pod pokličkou, aby se zabránilo skupování léku,“
uvedl Kevin Tracey, lékař
V České republice bylo vyprodáno vše, co obsahovalo famotidin, do 48 hodin. A zázrak se nekonal.
V současné době propukla další vlna naděje u „zázračných léků“. Jde především o Isoprinosin a Ivermectin. Isoniprosin se „proslavil“ díky propagaci ze strany prof. Berana, který však svou snahu nějak nedotáhl, k čemuž se vyjadřuje například i Český klub skeptiků Sisyfos. V případě Ivermectinu zde máme nepříliš četné výsledky ze Slovenska, které velice obskurní politikové chtiví slávy prezentují ve smyslu objevu penicilinu, ale sám výrobce se k tomu staví velice rezervovaně.
Rozum vyčká, protože opravdu zatím není úplně jasno. Pokud výše uvedená léčiva budou schválena SÚKL, dá se s velkou opatrností přikývnout.
Ale proč se zabývat tak „vysokou farmacií“, stačí si přečíst stránky některých populárních zpěváků, ezoteriků, věštců, zubařů, výživových poradců a sexuálních koučů. Doporučí vám výživové doplňky v množství nikoli malém, protože když si dám k snídani k pomeranči a čaji s citrónem a rumem Spofavit, 3 vitamíny C a 3 D, to zajím káčkem a zasypu vápencem, budu zdráv jako řípa a mohu do společnosti, na tajnou párty, do bazénu a všude bez respirátoru, vybavím se plácačkou na mouchy a případně onou plácačkou virus umlátím.
Jedinci takto uvažující ohrožují své okolí, stává se, že nejvíce ublíží sobě. Je dokázáno, že některé výživové dopňky navíc vůbec neobsahují deklarované množství toho, co obsahovat mají, zato obsahují něco, co nám třeba v konkrétním případě (alergie např.) může ublížit. Nepředepisuje nám to totiž lékař, ordinujeme si to sami.
Bylo by toho ještě mnoho, co by se dalo napsat o lidech, kteří provádějí vlastně sami na sobě pokusy a zahrávají si s ohněm. Ohrožují své okolí, odmítají respektovat právo druhých na život a zdraví, hledají konspirace, úskoky, podvody - jenže co jim zbývá, když jim ti, kteří by občanovi měli být oporou (státní aparát), oporou nejsou?
A to jsem se vlastně nezmínil o vakcinaci, o povídačkách "zaručených odborníků" na téma potraty v ampulích, Gatesovy čipy či růstu dalších končetin po očkování, smrtelných dávkách a podobně. Ezolidé a konspirátoři mají těchto povídaček v zásobě nepřeberné množství, konspirační weby se pyšní barevnými obrátky z photoshopů a někdy vyděšený občan sedá na lep jako včela na lízátko. Protiargumenty jsou "dílem spiknutí, zkorumpovaných médií, iluminátů" a já nevím koho ještě. Další díl hry o život nejen svůj, ale i o život svých blízkých začíná slovy "nejsem ovce, nenechám se očkovat"! (A dokonce se nenechám ani testovat z téhož důvodu, člověk se natolik sám ujišťuje, že není ovce, až si z toho ráno ostříhá vlnu).
Nezbývá tedy, než lidem předkládat fakta, přesvědčit je, že věda je může vyvézt z toho bludiště, kde se momentálně nacházejí, nevyléčí je ježibaba ani vědma, nepomůže kouzelný nápoj - jen ona věda, jedno z netěžších poslání, protože „vědec“ není jen povolání. Vědecké poznatky podložené fakty, studiemi, ověřenými informacemi, daty - to je cesta ven. A když budeme ve vědu věřit, zvládneme to a z onoho bludiště se dostaneme. Protože ona ruská ruleta zmíněná na začátku přece nemusí být tím posledním, co si v životě zahrajeme.
Pro Iniciativu Sníh 2. 3. 2021 Tomáš Kulhánek