Od začátku pandemie covid-19 bylo do pomoci zdravotnickým zařízením zapojeno mnoho studentů vyšších ročníků, jak z oboru všeobecného lékařství, tak i z ostatních zdravotnických oborů. Studenti se hlásili buď jako dobrovolníci nebo byli povoláni krajem pomocí pracovního příkazu. O svou zkušenost s pandemií se podělilo několik studentů 5. ročníku oboru Všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.
„Během covidové pandemie jsem dobrovolně nastoupila na stanici LDN do Vítkovické nemocnice na pozici ošetřovatelky. Pracovní nasazení v 5. ročníku studia pro mě bylo hlavně velkou životní zkušeností. Bylo zapotřebí skloubit pracovní život se studijními povinnostmi, ale skvělá staniční sestra mi většinou ráda vyšla vstříc. Co se týče pracovní náplně, především jsem pomáhala stálému personálu a byla mu po ruce. Pro své budoucí povolání lékaře jsem se bohužel nic nového nenaučila, nicméně jsem ráda, že jsem měla možnost vidět provoz LDN z druhé strany, z pohledu ošetřovatele. Dvanáctihodinové směny, fyzicky náročná práce s povětšinou ležícími pacienty, velká obsazenost oddělení a rizikovost nákazy covid-19 způsobily, že práce v nemocnici byla opravdu náročná, a jen mi to potvrdilo, že zdravotníků je třeba si vážit, natož v tomto těžkém období.“
Gabriela Holubová, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„Nastoupila jsem do Olomoucké fakultní nemocnice na pozici sanitářky na covidové standardní/JIP oddělení. V té době jsem ještě ani netušila, co všechno mě čeká. Dvanáctihodinové směny v mundůru, každé 3 hodiny přestávky na rychlé občerstvení, převlékání, noční směny. Nekomfortní pracovní podmínky byly však kompenzovány milým a vstřícným kolektivem a chápavými vděčnými pacienty. Na jeden okamžik z nemocnice se mi ale bude velmi těžko zapomínat. Covidoví pacienti byli na našem oddělení většinou hospitalizováni delší dobu, proto jsem se s mnohými z nich spřátelila. Poznala jsem tak 71letého pacienta, který byl po příjezdu na naše oddělení ve velmi dobrém stavu. Chodila jsem ho často navštěvovat a on mi vyprávěl o své rodině, především o své dceři, kterou jsem mu údajně připomínala. Za velmi krátkou dobu jsme se sblížili. Bohužel se stav tohoto pacienta začal rapidně zhoršovat a v následujících několika dnech tomuto onemocnění podlehl. Byl to pro mě silně emoční zážitek, na který už asi nikdy nezapomenu. Práce na covidovém oddělení mi zcela jistě ukázala pravou tvář tohoto povolání, poslání, pro které jsem se před 5 lety rozhodla. Zároveň mě uvedla do současné reality, ve které je opravdu důležité využít všechny dostupné prostředky k tomu, abychom společně zabránili šíření tohoto viru a ušetřili tak životy spoustě lidem, kteří jsou pro své blízké nepostradatelní.“
Bára Urbanová, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„Počas druhej vlny som svoju pomoc ponúkol Mestskej nemocnici Ostrava, konkrétne covid oddeleniu. Ako študent českej univerzity som pomáhal už počas prvej vlny, takže som nevidel dôvod tak neurobiť aj teraz. Smeny boli vskutku náročné, oddelenie bolo plné, veľa pacientov sa o seba nedokázalo postarať, preto vyžadovali neustálu starostlivosť. Dvanásťhodinové smeny s FFP3 respirátorom a rúškom boli samozrejmosťou, preto mi vždy prídu úsmevné sťažnosti ľudí, ktorí v respirátore nevydržia ani hodinu.
Počas mojich služieb som sa stretol s veľa vecami, o ktorých som dosiaľ iba počul, napríklad staranie sa o telá zosnulých pacientov, ktorým som predtým denne obstarával základnú starostlivosť. Na to vás bohužiaľ nedokáže pripraviť žiadna skúška na škole. Zúčastnil som sa tiež prvý krát v mojom živote resuscitácie ako aktívne zapojený zdravotník a odniesol som si veľa zážitkov a skúseností, preto svoje rozhodnutie neľutujem. Keby som mohol, urobil by som to určite opäť. Bohužiaľ, mnoho ľudí akoby opustil strach, opatrnosť aj spolupatričnosť, ktorú sme zažívali v prvej vlne. Napriek tomu pevne verím, že sa dokážeme spojiť a spoločne túto pandémiu ukončíme.“
Matúš Kobylikak, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„Pracovala jsem jako ošetřovatelka na COVID+ oddělení v Městské nemocnici Ostrava Fifejdy. Byla jsem přidělena na páté oddělení, které se zrovna otevíralo. Museli jsme ho proto přichystat a během následujících 2-3 hodin jsme začali navážet pacienty, přičemž kapacita oddělení byla zanedlouho naplněna na 90 %. V tu chvíli jsem si skutečně uvědomila, že situace je opravdu vážná. Tato práce mi jako medikovi přinesla velmi cenné zkušenosti hlavně v oblasti komunikace s pacienty, kteří celé dny leželi na oddělení a jejich jediný sociální kontakt jsme představovali my zdravotníci. Práce byla fyzicky i psychicky náročná a pacienti se měnili ze dne na den. Někteří z nich byli například přeloženi na ARO a někteří bohužel svůj boj s nemocí prohráli přímo u nás na oddělení. Zdravotnický systém kolaboval a já jsem byla ráda, že jsem mohla na oddělení pomoct. Paní vrchní se vždy snažila stvořit směny tak, abych stíhala i školní povinnosti, kterých také nebylo málo.“
Kateřina Kišková, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„V priebehu núdzového stavu som pracovala na internej príjmovej ambulancii vo Vítkovickej nemocnici. Bolo to veľmi náročné obdobie, ktoré mi však prinieslo mnoho skúseností. Denne sme prijímali veľké množstvo pacientov s dýchacími ťažkosťami. Vozili nám ľudí z domova dôchodcov, ktorí vyžadovali urgentnú pomoc. Obdivovala som prácu lekárov, sestier, sanitárov, ktorí aj napriek tomu, že sme mali plnú ambulanciu, vykonávali svoju prácu najlepšie ako mohli. Toto obdobie bolo naozaj veľmi náročné fyzicky aj psychicky. Pamätám si na nočné služby počas ktorých sme mali aj 8 príjmov za jednu noc. Vtedy som si uvedomila, že nemocnice potrebujú našu pomoc a situácia je naozaj zlá. Nebolo výnimkou, že pacienti po zistení pozitivity na covid prepadli panike, pretože to znamenalo izoláciu od blízkych. Z tohto dôvodu sme často boli nápomocní aj ako psychická podpora. Veľa pacientov po prevoze na oddelenie ARO neprežili ani 24 hod. Táto skúsenosť mi zlepšila moje komunikačné schopnosti, za čo som veľmi vďačná.“
Miriama Capovčáková, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„Pracuji jako sanitářka v dialyzačním středisku B. Braun v nemocnici Na Homolce. Toto pracoviště jsem si pro dobrovolnictví vybrala kvůli zaměření pro svou budoucí profesi. V mé práci se setkávám s chronicky nemocnými dialyzovanými pacienty, kteří na oddělení tráví velkou spoustu času, a proto se jim snažíme zajistit co nejbezpečnější prostředí, což není v této době vůbec snadné. Jednak je potřeba zajistit vhodné podmínky pro dialýzu pacienta nakaženého covidem-19 a zároveň neomezit chod oddělení pro pacienty, kteří nakažení nejsou. V provozu dialyzačního střediska je občas velmi těžké izolovat od sebe nakažené a nenakažené pacienty. Především to vyžaduje navýšení personálu. Z tohoto důvodu jsem velmi ráda, že mohu v této nelehké době alespoň trochu přispět svou pomocí a zároveň nasbírat cenné a nenahraditelné zkušenosti z praxe. Mohu říct, že mi tato práce pomohla lépe proniknout do zdravotnického prostředí a naučila mě mnoho nových dovedností, obzvláště v komunikaci s pacienty a aplikaci zvýšených hygienických opatření při práci s covid pozitivními pacienty.“
Martina Bílková, LF-OSU, 5. Ročník, Všeobecné lékařství
„Myslím si, že už na jaře minulého roku se jasně ukázalo, že (nejen) my medici se práce nebojíme a ve chvíli, kdy je potřeba pomoci, neváháme. Na covidových i necovidových odděleních jsme prováděli hygienu pacientů, polohování a pomáhali jsme sestrám s úkony, které běžně ošetřovatelé neprovádí. Ačkoliv jsem vždy sestřičky i ošetřovatele respektoval, nyní si rozhodně nelékařského personálu vážím ještě mnohem víc.
V těchto dnech ještě vypomáhám na očkovacím místě, kde jde bezpochyby o práci čistou, ale obzvláště některé dny vůbec ne jednoduchou nebo snad oddychovou. Těší mě, když vidím, jak mají lidé o očkování zájem a sdílí názor, že jde o to nejlepší řešení. Je to velký kontrast oproti různým ‚frajerům‘ a lhostejným lidem v MHD či supermarketech, kteří si nejsou schopni ani na pár minut správně nasadit respirátor, k samozvaným osvoboditelům, kteří se řídí nepodloženými výplody něčí zvrácené fantazie, a bohužel i situací uzoufaným lidem, kteří se nechají těmito lidmi obalamutit. Za nově nabyté zkušenosti jsem opravdu vděčný, ale také jsem z již více než ročního nasazení, asi jako většina z nás, opravdu psychicky vyčerpaný. Z posledních sil se učím na zkoušky, na jednu po druhé, jak přichází, a nervózně trnu, aby se situace nějakým neopatrným rozvolněním a nekontrolovatelným ‚odreagováním‘ lidu opět nezhoršila…“
Patrik Tokoš, LF-OSU, 5. ročník, Všeobecné lékařství
„I přes složitou situaci byla pro nás tato zkušenost obohacující. Nicméně, kdybychom to měli shrnout, i my jsme již docela unavení. Ke všem studijním povinnostem, kterých při studiu medicíny není málo, nám přibylo také zaplnění nedostatku nižšího zdravotnického a nezdravotnického personálu v nemocnicích a zdravotnických zařízeních. Ani tak to ale nevzdáváme, táhneme dál a snažíme se pomoci, jak jen to je v našich silách. Děkujeme Iniciativě Sníh, že nám dala tento prostor k vyjádření našich pocitů a zkušeností. Tímto také žádáme i vás, širokou veřejnost, abyste situaci nepodceňovali a chránili sebe i své blízké, abychom se jednou nemuseli potkat na nějakém ze zmiňovaných oddělení. Děkujeme, že nás v tom nenecháte, v tomto boji jsme všichni společně.“
Kristýna Uhligová a kolektiv studentů všeobecného lékařství