Zachránil tak chlapce a navždy změnil medicínu
Před 140 lety, v červenci roku 1885, provedl Louis Pasteur jeden z nejvýznamnějších lékařských experimentů v historii – pomocí nového, klinicky neověřeného očkování, zachránil život chlapci, který byl pokousán vzteklým psem. Tento odvážný čin se stal průlomem v boji proti vzteklině a položil základy moderní vakcinologie.
Co je vzteklina a proč je tak nebezpečná?
Vzteklina (rabies) je virové onemocnění způsobené virem vztekliny z rodu Lyssavirus. Tento virus napadá centrální nervový systém a je téměř vždy smrtelný, pokud se objeví příznaky onemocnění. Virus se přenáší především slinami nakažených zvířat při kousnutí nebo poškrábání. Nejčastějším zdrojem nákazy jsou psi, zejména v oblastech s nízkou úrovní veterinární péče.
Po infekci virus putuje nervovými vlákny směrem k mozku, kde způsobuje zánět mozku a typické příznaky: horečku, bolest hlavy, neklid, halucinace, křeče, a specificky hydrofobii – strach z vody způsobený bolestivými křečemi hrtanu při polykání. Jakmile se příznaky vztekliny objeví, nemoc je prakticky neléčitelná a končí smrtí.
Historie objevu vakcíny proti vzteklině
Louis Pasteur, francouzský chemik a mikrobiolog, věnoval velkou část svého života studiu infekčních nemocí a hledání způsobů, jak jim předcházet. V 70. a 80. letech 19. století se zaměřil na vzteklinu – smrtelné virové onemocnění, které v té době představovalo rozsudek smrti. Ačkoli sám nedokázal virus izolovat ani ho pojmenovat (protože koncept viru tehdy neexistoval), pozorováním zjistil, že infekční agens lze přenášet mezi zvířaty a že je možné jej postupně oslabit tak, aby sice nevyvolával nemoc, ale přesto dokázal nastartovat obranyschopnost organismu.
Jeho práce nebyla jen další zastávkou na cestě vědeckého pokroku – představovala zásadní zlom v medicíně. Poprvé v dějinách byla vytvořena vakcína proti virové nemoci založená na oslabeném patogenu, navíc s potenciálem fungovat i po expozici – tedy poté, co už byl člověk nakažen.
V červenci 1885 přivedli zoufalí rodiče k Pasteurovi devítiletého Josepha Meistera, kterého těžce pokousal vzteklý pes. Pasteur se po poradě s lékaři rozhodl pro mimořádný krok: chlapec obdržel několik dávek dosud neověřené experimentální vakcíny. Z dnešního pohledu by takový zásah – provedený mimo rámec formálně schválené léčby a bez předchozích klinických zkoušek – byl z etického hlediska nepřijatelný. V 19. století však žádný souhrnný etický rámec neexistoval a lékařská etika se teprve formovala.
Meister přežil, čímž se z této události stal první doložený případ úspěšné postexpoziční vakcinace v dějinách.
Pasteurův vědecký přístup, odvaha a výsledky změnily pohled na možnosti prevence infekčních nemocí a přispěly k založení Pasteurova institutu – výzkumného centra zaměřeného na vývoj vakcín.
Moderní vakcíny a prevence
Od Pasteurových dob se vakcíny proti vzteklině výrazně zlepšily. Dnes se používají inaktivované (usmrcené) viry, které jsou bezpečné a vysoce účinné. Vakcinace se aplikuje buď preventivně – u rizikových skupin, jako jsou veterináři nebo cestovatelé do oblastí, kde je vzteklina běžná – nebo jako postexpoziční profylaxe (PEP) po podezření na nákazu.
Postexpoziční profylaxe kombinuje důkladné vyčištění rány, podání imunoglobulinu proti vzteklině (protilátky poskytující okamžitou ochranu) a sérii dávek vakcíny, která stimuluje imunitní systém, aby se vypořádal s virem, než se stačí dostat do nervového systému. Díky této léčbě je možné zcela zabránit rozvoji nemoci, pokud je zahájena včas.
Proč vzteklina stále představuje problém?
I přes pokroky v prevenci a léčbě vzteklina nezmizela. Ročně na celém světě zemře přibližně 59 000 lidí, především v Asii a Africe, kde je nedostatek dostupné zdravotní péče a vakcín. V těchto oblastech je hlavním zdrojem infekce nakažený pes. Proto Světová zdravotnická organizace (WHO) a další instituce podporují očkovací kampaně nejen u lidí, ale především u zvířat, aby se nemoc mohla postupně vymýtit.
Současný výzkum a výzvy
Výzkum vztekliny dnes skutečně směřuje k rozvoji lepších, dostupnějších vakcín a k možnostem léčby i po nástupu příznaků – včetně nových antivirotik, monoklonálních protilátek, imunitních modulátorů a genové terapie. Nicméně žádný z těchto přístupů dosud nebyl klinicky schválen ani neprokázal spolehlivou léčebnou účinnost u lidí.
Závěr
Pasteurův objev vakcíny proti vzteklině ukazuje, jak věda může změnit osud celé společnosti. I dnes, více než století poté, představuje očkování proti vzteklině jeden z nejdůležitějších nástrojů prevence smrtelné nemoci. Ačkoli léčba po nástupu příznaků není možná, včasné a správné očkování dává naději milionům lidí po celém světě.