SKUTEČNÁ SENSITIVITA PANBIO Covid-19 ANTIGENNIHO RAPID TESTU (Abbott) - The LANCET
Ve studii publikované časopisem The Lancet je skutečná citlivost neboli sensitivita Panbio Rapid testu od firmy Abbott 72.6 % (studie Holandsko) či 81 % (studie Aruba) oproti výrobcem deklarované 93.3 %.
V praxi to znamená, že mnozí občané, kteří obdrží negativní výsledek testu, mohou ve skutečnosti být aktivně infikováni virem SARS-CoV-2. Mohou nakazit další, včetně svých bližních v době svátků. Studie v Holandsku a na Arubě byly provedeny na lidech se symptomy nemoci; skutečná sensitivita u lidí bez symptomu může tedy být ještě nižší.
Zodpovědné úřady by měly vysvětlit občanům, kteří se v těchto dnech nechávají testovat, jak velké je riziko selhání Panbio testu.
Antigenní testy jsou jednoznačně lepší než žádné. Bylo by ale mnohem vhodnější používat testy PCR, nejlépe na vzorcích odebíraných bezbolestně (nasálním výtěrem nebo kloktáním), a použít pro testování.
Profesor Zdeňek Hel by byl rád, aby každý občan Česka měl přístup k PCR testům na Covid-19, a to buď zdarma nebo jen za nízký poplatek. Volná dostupnost PCR testu je základním pilířem chytré karantény.
Antigenní testy mají svoje opodstatnění a aplikaci, především v situaci, kdy PCR testy nejsou dostupné. Kde je to možné, měly by být nahrazeny PCR testy s bezbolestným odběrem.
Profesor Jaroslav Flegr k tématu sensitivity testů dodává
Antigenní testy mají slušnou specifitu, ale nízkou a proměnlivou senzitivitu. Používat je u návštěvníků domů seniorů a zejména před Vánoci u zájemců z řad veřejnosti, kteří chtějí až v horizontů mnoha hodin a často několika dnů navštívit své příbuzné, není vhodné.
Antigenní testy umožní potvrdit podezření, že někdo vykazující příznaky COVIDu má skutečně COVID, případně, že v domě důchodců zatím není COVID. Testy by toto ukázaly. Dají se také použít k umělému snížení rizikového skóre PSA. Jiné použití pro ně nevidím.
Původní zdroj: https://www.thelancet.com/journals/eclinm/article/PIIS2589-5370(20)30421-1/fulltext
VĚDA PROTI COVID-19
Natočili jsme krátké video vysvětlující proces jednoduchého nasálního výtěru pro test přítomnosti nemoci Covid-19. Maminky se někdy ptají, zda je nasální výtěr bolestivý, a zda je vhodný pro děti.
Nasální výtěr bolestivý není a je výbornou metodou testovaní u dětí. Masivní testováni je jednou z nejdůležitějších zbraní, které proti síření COVID-19 máme.
Na videu demonstrujeme nasální výtěr, nikoli nasofaryngeální, tedy výtěr nosohltanu, který je podstatně vice invazivní a nepříjemný. Podle výzkumu na UAB je PCR test nasálního vzorku téměř stejně sensitivní jako test vzorku nasofaryngeálního.
Je ale mnohem více přijatelný pro vyšetřované, zejména pro děti. Je aplikován na mnoha místech v USA a ve světě.
U starších dětí a u dospělých probíhá jako samo odběr, u mladších dětí mohou odběr provádět rodiče, zdravotníka tedy není zapotřebí. Nasální výtěr je optimálním kompromisem, který umožňuje rozsáhlé testování v populaci díky své přijatelnosti.
Sliny jsou velmi jednoduché na odběr; testy slin jsou ale bohužel podstatně méně sensitivní a hůře se automatizuji z důvodu viskozity vzorku (roboti neumí dobře pipetovat viskózní kapaliny).
Za edit a grafické zpracování zodpovídá Jana Kulhánková
kašpaři.dcera byla během tří dnu na třech testech.2x negativní a 1x pozitivní.tomu říkáte spolehlivost?samozřejmě už zůstala v databázi pozitivních a manžel a syn musí být v karanténě.děláte si jen srandu.vašim číslum se v žádném případě nedá věřit.kubkovi a flégrovi už vůbec ne.o hořejším jsme měl dobré mínění ale už jej nemám.kdo si myslí že zavře lidi doma a zakáže jakýkoliv kontakt a tím virus zmizí je cvok.a vy mi tak i to vaše hnutí připadáte.virus tady bude at kubek chce či nechce.
Dobrý den,
velmi nás mrzí, že vás nemoc, potažmo pozitivita, v rodině dohnala. Bohužel Ag testy nejsou citlivé tolik, kolik PCR testy. Souhlasíme s vyjádřením v článku s odkazem https://www.idnes.cz/technet/veda/antigenni-testy-presnost-vysvetleni.A201126_161323_veda_mla?. Například zde je to hezky popsáno. O tom, jak spolehlivé a citlivé testy jsou si nejsme vědomi, že bychom se zmiňovali o 100% sensitivitě a spolehlivosti. To není podstatné. Podstatné je, abyste se brzy všichni uzdravili. Děkujeme za komentář a přejeme brzy lepší dny. Jana Kulhánková
Dobrý den,
když sleduji ty nekonečné debaty superodborníků na téma senzitivity a specificity, kde se občas hraje s jednotlivými procenty, nemohu se ubránit pocitu, že ta „hra“ může být v řadě případů poněkud falešná a občas jsou používána právě ta čísla, která se hodí. Leckdy bohužel protože je konkrétní odborník nějak hlouběji svojí dlouhodobou pracovní či profesní orientací nebo méně často ale přeci jen i finančně angažován v prosazení té či oné metody testování (typické příklady je možno docela často vysledovat i na Internetu). Já tedy mezi ty zaujaté rozhodně 🙂 patřím. A tak to raději píši rovnou, aby nebylo žádných pochyb.
Nejprve ale k metodě odběru a její bolestivosti. Není tajemstvím, že jsme už před půl rokem vyvinuli na bázi everzibilní trubičky metodu odběru z nosohltanu, která není bolestivá a je možno ji provádět formou autoodběru. Z mého pohledu je tedy debata o bolestivosti či nebolestivosti v podstatě překonaná, pokud by bylo nakonec akceptováno to, že je běžně k dispozici nebolestivá metoda odběru z lokace, která je z hlediska kvality odebraného stěru bez debaty nejreprezentativnější.
Co se týče porovnání Ag testů a testů PCR. Tak i k tomu mám pár „drobností“: jednak role Ag testu jako orientačního, PCR jako standardu a eventuální sekvenace pro určení mutace je přeci nasnadě. To obecné srovnání a ve Vašem článku prezentované závěry dvou prvních metod ale silně pokulhává. Dnes jsou k dispozici desítky, možná stovky kitů různě koncipovaných i různě kvalitně vyráběných diagnostických chemikálií od mnoha výrobců. Jde tedy v první řadě o kvalitu těch konkrétních chemikálií a postupů, které porovnáváme. Konkrétní výsledky by pak, když vybere ty z nich, kde relace cena/kvalita vyjde nejlépe, mohly být leckdy překvapivé. Například v případě jednoho PCR testu v ceně 5 až 10 Ag testů je obhajitelnost PCR testování velmi diskutabilní.
Problém sám o sobě je to, jak je se vzorky od odběru až po vyhodnocení manipulováno a tedy jak moc rizikovou cestou znehodnocení a kontaminace procházejí, než dojde k odečtení výsledku. V tomto ohledu bych řekl, že Ag testy abstrahují od několika „systémových“ rizik, která se uplatňují v případě PCR testování. A na závěr tedy skutečně: jde v každém případě o to, jak často a jak hodně se (jakkoliv) testuje. Velká čísla a všeobecná dostupnost komfortního testování i s možností zachování anonymity, s okamžitým výsledkem v ruku testovaného s ponecháním mu svobodné vůle i vlastní odpovědnosti v tom v tom jak se vlastně zachová, to podle mého názoru může jedině vést, tedy vedle masivně realizované vakcinace, ke snížení virové nálože v populaci. Tedy fungovat to bude v případě, když připustíme, že se ta populace z většiny skládá z lucidních jedinců, kteří se po otestování sami zachovají přiměřeně a rozhodně nebudou většinově v rámci svých reálných možností úmyslně vystavovat nákaze například své blízké v případě, že jim test vyjde pozitivně. Miroslav Svoboda