Již rok se potýkáme s pandemií a k dnešnímu dni registrují statistiky přes 25 tisíc úmrtí v souvislosti s covid-19. Rok od prvního úmrtí na zákeřné onemocnění si ve svém pravidelném webináři připomněla Iniciativa Sníh a členové jejího odborného týmu během webináře odpověděli na celou řadu otázek, které nás všechny zajímají.
1) Chci se zeptat, jestli někdy někde proběhla studie zabývající se přirozenou tvorbou imunity na covid, aniž by se člověk stal infekční?
Odpovídá Ruth Tachezy:
Brazílie, kde se v první vlně promořila spousta lidí (až u 76 % lidí byly detekovány protilátky), zaznamenala velké množství úmrtí, po 7 měsících ve stejném místě dochází opět k infekci, ochrana přirozenou imunizací vydržela jen na chvíli.
2) SARS-CoV-2 – dezinformátoři tvrdí, že neexistuje, že nebyl nikdy vir izolován. Co je důkazem, že vir existuje, jak vědci přečetli jeho kód? Splnil Kochovy postuláty? Jak je možné uchopit a řezat něco tak malého jako je vir?
V minulosti bylo těžké virus izolovat a to do té doby, než se podařilo vyvinout metody, jak viry namnožit v laboratorních podmínkách. Nyní je to velice jednoduché - buněčná kultura nebo PCR – selektování určité části molekuly RNA. PCR je jakýsi zesilovač. Vir se může sekvenovat, může se „nasekat“ pomocí bílkoviny, pomocí jiných bílkovin se vir může slepit. SARS-CoV-2 existuje – Kochovy postuláty splnil.Nemáme pochyby, že virus existuje – lze jej sledovat PCR metodou, sekvenováním. Další možností je zapojení matematických modelů, kdy zjišťujeme odkud virus přišel. Nebylo to asi ve Wu-chanu, ale pravděpodobně se vyskytl na severu Číny. Na jihu Číny byly zjištěny podobné viry. Máme tolik informací, že nemůže být pochyb o tom, že vir existuje a způsobuje nemoc covid-19.
3) Když se podívám na ÚZIS, některá data jsou s měsíčním zpožděním – proč?
Celkový počet osob s prokázaným onemocněním se vykazuje se zpožděním 4 týdnů z důvodu validace dat – dochází ke zpětnému zpřesňování. Na webu ÚZIS je to zdůvodněno velmi stručně, není to dobře prezentováno, dobře vysvětleno. Přináší to zmatek. Dílčí sčítance jsou uvedeny, celkové ne. Je to záměr, protože čísla se zpřesňují, ale bylo by vhodné, aby to bylo lépe vysvětleno a zdůvodněno, nyní je to zmatečné.
4) Co si myslíte o očkovacích centrech a o očkování u praktických lékařů?
Naším úkolem je naočkovat 7 mil. lidí, zbývá nám 200 dnů, abychom to stihli do podzimu, očkování musí nabrat mnohem vyšší tempo.
Nejefektivnější je, když se dělá něco ve velkém. Efektivnější je očkovat v očkovacích centrech. Znamená to lepší dostupnost, jsou lépe přizpůsobená prostorově, jeden lékař může koordinovat a dohlížet na více sester, pacientů.
Pokud jsou ale praktičtí lékaři ochotni očkovat, proč toho nevyužít – mohou očkovat u sebe v ordinaci či přímo doma u pacientů, kteří mají problém např. s mobilitou. Znají své pacienty, jsou schopni vytipovat přednostně pacienty dle rizik. V tom mohou pomoci. A též mohou pomoci starým lidem, kteří jsou sami a nemohou, neumí se přihlásit do systému, i když by zájem o očkování měli.
Systém přihlašování na očkování je zkoušen na seniorech, což není zrovna příhodné. Mnozí senioři to nezvládají a nikdo jim s tím nepomůže.
5) Co mám dělat, když všichni v rodině to berou na lehkou váhu? Já jsem jediný, který to bere vážně.
Proč se to děje: je to jednak popřením závažnosti situace a existencí dezinformací.
Popření je obranný mechanismus, kterým se mozek nevědomky brání před úzkostí a před nepřijatelnými myšlenkami – vybírá si, co se dostane dovnitř. Racionální argumenty nemusí být funkční. Fungování státu – na čem se shodneme – bránit nejzranitelnější – stát může nařídit, vymáhat.
Co mohu udělat v rodině? Někdy nic. Někdy je dobré řešení nechat to na státu. Důležité je, jak stát komunikuje, jak stát vymáhá, a zda je to, co komunikuje, konzistentní.
Důležité je lidi nezesměšňovat, pokud Vám na člověku záleží, je třeba ukázat mu data a zkusit vysvětlit, jak data číst, vysvětlit, že je důležité kouknout se na všechny zdroje – i protichůdné.
Velice důležité jsou struktury státu. V asijských zemí mají propracovaný systém veřejného zdraví, existují lokální jednotky, které jsou odpovědné v dané komunitě za pomoc např. seniorům, rychlé předávání informací. I v politicky polarizovaných zemích nic nebrání tomu, že ochrana zdraví jede maximálně efektivně, a z jejich pohledu je obtížně pochopitelné, že některé země mají problémy se zastavením epidemie.
David Anthony Procházka:
Lidé nemají scénáře – když nevychází plán A, musím mít plán B. Je zapotřebí mít více scénářů.
Julie Dobrovolná:
Je zapotřebí si uvědomit dimenze ochrany zdraví, jedinec – chráním sebe, dimenze komunity – chráním sebe - ale i ostatní. Lidé zde cítí odpovědnost jen sami za sebe, chtělo by to přenést i odpovědnost na rozličné organizace a komunity. Příkladem je polární stanice – izolační experiment – jasný plán pro celou řadu situací, cíl – zajištění bezpečnosti pro různé scénáře a různé situace, které mohou nastat.
6) Jsou v nemocnicích nějaké sociální hospitalizace?
Daniel Novotný:
Faktická otázka, spíše pro MUDr. Kubka, ale ze svého pohledu: Vidím rozdíl v péči mezi Českem a asijskými státy (kde byla kontrola epidemie hned na začátku). V Thajsku jsou hospitalizovány všechny aktivní případ (asi 1000 případů). Pro ČR je naprosto nereálné, abychom měli cca 100 tis. lidí v nemocnicích. Odchyt hned na začátku znamená snadnější kontrolu a podchycení epidemie.
Milan Kubek:
Koluje názor, že v nemocnicích se drží někdo zbytečně, že za to dostávají nemocnice peníze apod.
Pacientů s covidem je tolik, že peníze nemocnice navíc nedostávají. Naopak se co nejvíce lidé propouštějí do domácí péče.9000 pacientů je v nemocnicích, z toho jsou dva tisíce ve vážném stavu plus je několik tisíc lidí, kteří jsou stále v nemocnicích na infuzích, ventilacích, mají velmi vážný stav, ale nejsou ve statistikách, protože po 20 dnech nejsou dle metodiky infekční, a tedy ve statistikách kapacit nemocnic nefigurují. Je to velký problém.
Nyní jsou v nemocnicích lidé padesáti, šedesátiletí, tito lidé bojují déle než dřívější osmdesátníci – délka hospitalizace se prodloužila. Velmi pozvolna se v nemocnicích bude projevovat pokles. Lidé leží v nemocnicích dlouho.
Až skončí to nejhorší, potom budou přicházet lidé, kteří nemohli přijít nyní, protože na ně nebylo místo, nebyl čas a odkládali své choroby, operace. Budou to např. lidé v pokročilém stádiu rakoviny, protože kvůli situaci nebyla dostatečné prevence.
7) Mají antigenní testy smysl?
Ruth Tachezy:
Ano, mají smysl, ale musí být používány správně a musí to být správné testy. Pokud nemáme možnost PCR, tak ano, ale je nutné opakovat v častějších intervalech – zohlednit analytickou citlivost a jaká je klinická výpovědní hodnota (symptomatičtí či presymptomatičtí), podmínky a způsob provedení testu. Vše je závislé i na teplotě, kdo a jak pečlivě test prování, jaký je typ odběru – není například dobré kombinovat antigenní testy se samoodběrem.
8) Co bude muset udělat vláda, aby se neopakoval na podzim předchozí scénář?
Zdeněk Hel:
Musíme vědět, kam směřujeme a co je naším cílem. Jaká je strategie.
Je třeba sledovat data. Účinností vakcín musíme předejít detekované infekci – př. až 95% u mRNA, u ostatních 65 - 80% efektivita. Kolektivní imunita znamená 70 - 85% proočkovanost, nyní se obracíme spíš k vyšším číslům. Do konce léta se stihne naočkovat asi 50 % populace. Bude se nám velice těžko dosahovat míra imunizace pouze vakcínami.Imunita po prodělaném covidu, což máme ze statistik potvrzené, je číslo 1,2 mil. lidí, kteří byli nakaženi. Matematicky to lze dovodit z míry pozitivity testů, kdy při 40% záchytu pozitivity je odhad, že je 2 - 3x více nakažených (spíše 3x), než kolik máme zachyceno. V ČR je pravděpodobně bohužel 4,5 – 5 milionů lidí, kteří prodělali infekci, 24 tis. lidí zemřelo dle statistik, ale reálná pravděpodobnost přesahuje 30 tisíc lidských životů.
Lidé, kteří prošli covidem, nemusí být imunizování. Studie ukazují, že méně než polovina lidí si udrží imunitu nad 6 měsíců, zvláště to jsou lidé nad 60 let. Víme to i z předchozích koronavirů. Imunita u respiračních infekcí trvá 1 - 2 roky. Záleží na tom, jak se viry chovají ve společnosti.
Lze očekávat, že je v populaci vysoká míra infekčnosti. Vakcíny poskytují téměř 100% ochranu proti nutnosti hospitalizace a pravděpodobně to tak bude i u přirozené imunity. Musíme se s virem naučit žít, bude s námi pořád, naučíme se s ním žít postupně.
Šíření variant - jihoafrická varianta se jeví velmi riziková. Britská varianta má o 64 % vyšší smrtnost než běžná SARS-CoV-2. U jihoafrické tato data nemám, možná bude ještě vyšší dle indicií. Další vakcíny se budou muset zřejmě vyvinout a bude se muset očkovat na jaře příštího roku.
9) Uplynul rok od prvního úmrtí – co se do počtu zemřelých počítá a co ne?
Klára Hulíková Tesárková:
Není důvod, aby data nebyla dostatečně přesná. Očekáváme, že zemřelých kvůli covid-19 by mělo být více.
Potvrzená nákaza je uváděna dle databáze ÚZIS. Nyní je deklarováno cca 25 tis. zemřelých. Třetí vlna je z hlediska věku o něco níže než předchozí – posouvá se nám úmrtí do nižších věkových skupin. Od února se výrazně snížil průměrný věk hospitalizovaných a zemřelých.
Podle ÚZIS a vykázaných počtů zemřelých jsou započítáváni všichni, co byli covid pozitivní. Proč nejsou data přesná? Data jsou ve skutečnosti vyšší podle nadúmrtí, to je celkové navýšení mrtvých oproti ostatním úmrtím za předchozí sledované období. V loňském roce dle ÚZIS zemřelo kvůli covidu cca 11 400 lidí, oproti tomu bylo ale 17 tis. nadúmrtí, tedy bylo cca 6 tis. úmrtí navíc oproti předchozím období, tj. o třetinu více – proto předpoklad, že nyní bude již cca 30 tis., tedy více mrtvých, než je uváděno ÚZIS.
Zatím máme v tomto roce údaje za 5 týdnů. Celková nadúmrtnost je nyní lépe zachycena – není o třetinu vyšší, jak tomu bylo loni, ale i tak je 5660 případů nadúmrtí oproti přechozím rokům. Obrovské navýšení oproti předchozím rokům zaznamenáváme už i za 5 týdnů.
Osoby mohou umírat v důsledku covid-19 – jedná se o osoby netestované nebo osoby již negativní, úmrtí doma apod. S časovým postupem se budou data detekovat. Ne u všech to ale bude možné, ale u části snad ano. Počty úmrtí jsou vyšší, než je nám dle statistik ÚZIS známo, ale v tuto chvíli není možné dodat více.
Počátek úspěšné vakcinace lidí starších 80 let je velmi brzy hodnotit. Jeví se to však mírně optimisticky.
10) Jak podpořit zdravotnictví?
Milan Kubek:
Zdravotníci dělají, co mohou, řeší důsledky nezvládnuté epidemie.Proč jsme tam, kde jsme? Je dobré si porovnat situaci s jinými. Při srovnání např. s Německem jsou u nás viditelné tři vlny a pohybujeme se zcela jinde (výrazně výše) než v Německu. Jak v počtech nově nakažených, tak i v počtu úmrtí. V rámci celé Evropy jsme na tom špatně, dalo by se říct, že je to národní katastrofa, která nemá obdoby. Jsme horší než USA i Brazílie – státy, kterým jsme měli tendenci se vysmívat, že situaci nezvládly. Žádná jiná země na tom není špatně tak jako my.
Jak pomoci? Mám radost např. ze srdíček na respirátorech, různé pomoci od jednotlivců. Nejdůležitější ale je, aby lidé dodržovali opatření. Aby dodržovali opatření ne kvůli Babišovi nebo mně, ale kvůli sobě, svým známým, kvůli lidem, na kterým jim záleží.
Líbilo se mi přirovnání, že nyní je situace v ČR taková, jako když každý den spadne Boeing. A my už jsme tak okoralí, že to bereme jako normální. S tím se odmítám smířit. Nejsem tu od toho, abych soudil, ale ani nemám právo někomu odpouštět. Katastrofa není nutnost. Je vidět, že něco děláme špatně. Až někdo začne vykládat, že je třeba rozvolňovat, prosím, neposlouchejte ho. Pokud chceme zastavit rozjeté auto, musíme zatáhnout za záchranou brzdu pořádně, čím dříve to uděláme, tím je méně mrtvých, tím menší jsou ekonomické ztráty.
Průmysl tvoří 35 % HDP, rok není kultura, nefungují školy, služby... Jediné, co funguje, jsou montovny, kdy zisky jdou z velké části stejně do ciziny. Je třeba je zavřít. Nechceme živořit až do podzimu. Nechci, abychom si zkazili léto, je třeba pořádně zatáhnout za brzdu.
Daniel Novotný:
Děkuji a doplňuji. Epidemie není jen přírodní fenomén, ale i fenomén polický a sociální. Záleží na společnosti a na lidech. Připravené společnosti to zvládly dobře, zastavily epidemii. Pak tu jsou společnosti, které toho nebyly schopny. Nevíme přesně, kdo je odpovědný, ale tato otázka by se měla zkoumat, není možné, abychom se snažili toto vytěsnit a předstírat, že dnes se nic nestalo. NKÚ mě potěšil, když oznámil, že ČR dlouhodobě nebyla připravena a měla by se od toho odvíjet odpovědnost. Nyní umírají stovky lidí denně, teprve nyní vznikají určité smysluplné aktivity. Např. elektronický památník, který připomíná s obrovským zpožděním oběti. Musí být ochota zamyslet se, proč se tak stalo a jak se to stalo. Je třeba obnovit důvěru ve stát.
Zdeněk Hel:
Souhlasím s tím, co říkal kolega Novotný. V morálním a sociálním pohledu si přestáváme uvědomovat, kolik lidí umírá. V Iniciativě trváme na tom, že pokud bychom přijali systém opatření, mohla se čísla úmrtí udržet poměrně snadno pod 10 tis. Děláme zásadní chybu, když necháme nahromadit chyby, jakou je třeba naprosté zaplnění nemocnic. Lidé ve vládě a na ministerstvu nechávají epidemii kumulovat, strategie by měla být ale přesně opačná.
Skupina MESES si jasně předsevzala snížení incidence 100 nově nakažených lidí na 100 tis občanů za týden. Musíme toho dosáhnout, zjednoduší se tím kontrola epidemie, vše je takto i ekonomicky výhodnější. Doposud jsme dělali v ČR vše naopak. Prosím o pomoc, nesmíme se znovu nechat přesvědčit, že je čas na rozvonění, dokud se neplní podmínky, které jsem zmínil.
Klára Hulíková Tesárková:
Když lidé dnes berou zemřelé pouze jako statistický údaj, je to těžké. Toto „číslo“ je naprosto bezprecedentní. Denní počty zemřelých nám přijdou jako běžná věc, před rokem to bylo vnímáno jinak. Jsou zde i jiné příčiny úmrtí, ano, jsou, ale nezatěžují tolik systém nemocnic, během nejhorších měsíců se covid stal nejčastější příčinou úmrtí v ČR.
Za běžné situace umírá nejvíce osob na nemoci oběhové soustavy (polovina úmrtí), což covid překonal. A to porovnáváme jen jednu diagnózu (covid) se všemi ostatními příčinami smrti. Hodnoty jsou tak šílené, že můžeme doufat, že se to již nikdy nebude vracet. Hrozný fakt jako prosté číslo vidět nelze.
Julie Dobrovolná:
Křídové křížky dělají se ze statistik konkrétní lidské ztráty, připuštění si ztráty, projev smutku a truchlení jsou velmi důležité a pomáhají nám.
Daniel Novotný:
Je pravda, že jsme se mohli dostat na 10 tis. úmrtí, nemusel zemřít téměř nikdo, pokud bychom dobře reagovali. ČR v tuto chvíli selhala. Pro příklad k přípravě na požáry máme strategii - hasicí přístroje, nouzové východy – nebereme to jako strašení, ale jako normální věc, která patří k životu. To je smysl požární ochrany. Takto bychom se měli postavit i pandemii. Mělo by se stát součástí života – plánování a dobré zvládnutí nebezpečí.
David Anthony Procházka:
Ing. Jan Eret momentálně pracuje na elektronickém památníku obětí. Prosíme, kdo má zájem, aby zaslal krátkou vzpomínku. Natáčíme videa s jednoduchými návody, jak fungují dezinformace. Dočkáte se jich nejpozději v dubnu.