Distanční vzdělávání je v posledním roce jedno z nejvíce debatovaných pandemických témat napříč společností v celém západním světě. I kvůli mnoha dlouhodobým dopadům nejen na generaci dětí, ale i na celou společnost, bylo co nejbezpečnější otevření škol pro Iniciativu Sníh vždy prioritou. Podle nejnovější studie z časopisu Science se jako klíčový krok k bezpečnému otevření škol ukazují protiepidemická opatření ve školách.
V časopise Science byla nedávno publikována studie zkoumající vliv prezenčního vzdělávání na nákazu covidem-19 v domácnostech. Autoři studie analyzovali odpovědi více než 2 milionů respondentů dotazníkové studie v USA. Dotazník obsahoval otázky na symptomy covidu-19, testování, vzdělávání a opatření na školách. Členové domácností dětí s prezenční výukou měli zvýšený výskyt pozitivního testu na covid-19, příznaků covid-19 a ztráty chuti či čichu. Tento efekt byl výraznější u rodin se staršími dětmi než u rodin s dětmi mladšími.
Vědci zkoumali, jak protiepidemická opatření ve školách ovlivňují riziko nákazy členů domácností s dětmi v prezenčním, či distančním vzdělávání. Čím více opatření škola zavedla, tím bylo riziko nákazy v domácnostech nižší. V průměru každé opatření snížilo toto riziko o 7-9 %. Největší vliv mělo opatření kontrolování teploty a příznaků covid-19 u dětí před vstupem do školy. Výrazný vliv mělo dále nošení roušek/respirátorů učiteli a zrušení mimoškolních aktivit.
Rodiny dětí, v jejichž školách bylo zavedeno 7 a více opatření, měly dokonce podobné riziko nákazy jako rodiny dětí v distančním vzdělávání. V těchto školách mezi nejčastější opatření patřilo nošení roušek (dětmi i učiteli), zákaz vstupu rodičů do škol, zvýšené rozestupy mezi lavicemi, zákaz sdílení školních pomůcek, omezování kontaktů (stabilní skupinky), menší počet dětí ve třídě a kontrola teploty a symptomů covidu-19. Mezi méně častá opatření patřilo: jeden učitel na třídu, zrušení mimoškolních aktivit, zavření jídelny, bariéry mezi lavicemi, zavření hřišť a další instrukce pro pobyt venku.
Autoři podotýkají, že pozorované asociace nemusí dokazovat kauzalitu. Proto provedli řadu analýz, kde zkoumali, zda pozorované výsledky nelze vysvětlit jiným faktorem, jako např. odlišná incidence či demografie v oblastech s prezenčním vs. distančním vzděláváním. Žádný ze zkoumaných faktorů však výsledky nevysvětlil. Kromě nemožnosti prokázání kauzality mezi limitace studie patří omezené možnosti posouzení bezpříznakového přenosu covid-19 a neznámá míra dodržování opatření.
Výsledky této studie naznačují, že prezenční výuka zvyšuje riziko nákazy covidem-19 pro členy domácnosti dětí, ale zároveň že toto riziko lze výrazně snížit pomocí opatření ve školách.
Jak studie zapadá do širšího kontextu vědeckého poznání
Jak covid-19 postihuje děti a dospívající
Většina dětí pozitivně testovaných na covid-19 má pouze mírné či vůbec žádné příznaky. Riziko hospitalizace a obzvláště úmrtí je u dětí mnohonásobně nižší než u dospělé populace (riziko úmrtí je zvýšené hlavně u dětí s chronickými chorobami). Dlouhodobé následky (několik měsíců) ve formě long covid či post-covid syndromu se dětem, zdá se, nevyhýbají. Zhruba 10–50 % dětí pozitivně testovaných na covid-19 (včetně těch s lehkým průběhem či bez příznaků) má přetrvávající post-covidové příznaky (únava, poruchy soustředění a spánku, kašel, bolesti hlavy apod.). Příznaky však většinou po čase odezní.
Téma otevírání škol se ovšem netýká jen rizik pro děti samotné, ale i pro jejich rodiny, učitele a obecně dopadů na šíření viru ve společnosti.
Jak často covid-19 šíří děti a dospívající
Podle některých studií jsou děti podobně infekční jako dospělí (např. Science, Nature Communications, JAMA Pediatrics), méně infekční (např. The Journal of Infectious Diseases), či dokonce více infekční (The Lancet Infectious Diseases). Autoři poslední zmíněné studie analyzovali data z trasování kontaktů z počátku pandemie na více než 27 tisíc domácnostech. Na rozdíl od jiných studií, zde autoři zohledňovali míru vystavení nákaze (což je důležité pro férové porovnání infekčnosti v jednotlivých věkových skupinách) a porovnávali infekčnost (riziko nakažení ostatních) nakažených členů domácností. V této studii vyšlo, že děti a mladí lidé do 20 let jsou o 60 % infekčnější než dospělí nad 60 let.
Jak školy přispívají k šíření viru ve společnosti
V souladu s výsledky americké studie popsané v tomto textu ukázala studie ze Švédska, že prezenční výuka přináší zvýšené riziko nákazy pro rodiče, učitele a partnery učitelů. K podobným závěrům došla i (často mis-interpretovaná) březnová americká studie z časopisu Science, podle které se sice nejvíce přenosů děje ve věku 20-49 let, ale otevření škol v říjnu 2020 bylo odhadem nepřímo spojeno s 26% nárůstem přenosu SARS-CoV-2, patrně protože děti a mladiství přenášejí infekci na dospělé, kteří pak nákazu šíří efektivně dál. Zavření škol navíc vyšlo jako jedno z efektivních plošných opatření pro snížení přenosu viru v populaci (např. Science, The Lancet Infectious Diseases, Nature Human Behaviour).
Studií na téma šíření SARS-CoV-2 však existuje celá řada a mnoho z nich naznačuje i poměrně nízkou rizikovost otevřených škol. Vyvážené shrnutí dostupné literatury nabízí např. v češtině analýza od doc. Cyrila Broma nebo v angličtině shrnutí od ECDC a shrnutí od CDC, které dochází k závěru, že ohniska nákazy mohou vzniknout především v případě vysokého komunitního přenosu, či nedostatečných protiepidemických opatřeních ve školách. Zároveň ale mnoho studií ukazuje, že když je míra komunitního šíření omezená, školy s dostatečnými opatřeními velké riziko pro děti samotné ani pro míru nákazy v populaci nepředstavují.
Mezi efektivní opatření ve školách, které doporučují např. CDC či ECDC, patří kromě těch výše zmíněných (a zkoumaných v popisované americké studii) např.: pravidelné větrání, pečlivé dodržování izolace/karantény, dostatečné trasování, hybridní/rotační výuka, desynchronizovaný rozvrh (příchody, přestávky, obědy apod.), přesunutí části výuky ven (obzvláště tělesné výchovy), správné mytí rukou (hlavně po každém kašlání/smrkání), správné nošení roušek (aby dobře seděly na obličeji), očkování učitelů a pravidelné testování bezpříznakových žáků a zaměstnanců (CDC doporučuje v případě mírného či vyššího komunitního přenosu, tedy nad 10 nových případů na 100 000 za týden, nebo nad 5 % pozitivních testů). Očkování učitelů a pravidelné testování všech vyšly jako nejvíce efektivní opatření v preprintu studie modelující efektivitu různých opatření.
Závěr
Byť některé důsledky distančního vzdělávání jsou i pozitivní (například zvýšení počítačové gramotnosti nebo posílení samostatnosti), negativních důsledků je mnoho. Panují například obavy ohledně vlivu distančního vzdělávání na zhoršenou kvalitu vzdělání, nedostatek socializace, nárůst duševních chorob, nedostatek pohybu, prohlubování nerovností ve vzdělávání a dlouhodobé ekonomické dopady. Distanční vzdělávání je náročné i pro rodiče a může posilovat genderové nerovnosti. I z těchto důvodů bylo pro Iniciativu Sníh umožnění prezenčního vzdělání vždy jedna z hlavních priorit. Je však důležité, aby otevření škol bylo co nejbezpečnější a udržitelné. Předčasné otevření nebo nedostatečná opatření by mohla vést k šíření nákazy a návratu k distanční výuce. Zároveň je podstatné, aby otevření škol nebylo doprovázeno předčasným rozvolněním v jiných oblastech. Výše popsaná studie z časopisu Science je v souladu s vědeckým konsensem, že při omezeném výskytu covidu-19 v populaci a při zavedení dostatečných protiepidemických opatření ve školách je otevření škol poměrně bezpečné. Je však na místě situaci průběžně sledovat (např. v ČR se v mnoha okresech po otevření školek a základních škol v dubnu hodnota reprodukčního čísla R u dětí do 10 let dostala nad průměr R pro všechny věkové kategorie) a vyhodnocovat.
Mgr. Markéta Tomková, DPhil