Za pár týdnů tomu bude rok, kdy se potýkáme s pro nás dosud nevídanou situací. Slova pandemie a epidemie jsou součástí každodenních hovorů, probírá je každá rodina, hrotí se vztahy, najednou známe obsahy slov jako virus, imunita a řada z nás pocítila všechny dopady té patálie nejen na svém těle, ale ve své práci a přiznejme si, že ani v našem soukromí se toho nezbavíme.
Mnoho lidí přišlo o práci, dopady pandemie jsou znát na napůl otevřených a pak zas uzavřených provozovnách a málokterá rodina není zasažena. Pokud jste zaměstnáni ve stravovacích nebo ubytovacích službách, máte tak trochu smůlu a pokud dokonce něco z toho provozujete, je ta smůla násobná.
Podnikání
Jsou rodiny, které byly závislé na provozování třeba malého penzionu či restaurace a najednou se musejí starat, aby ve státem povoleném výdejním okénku bylo komu co prodávat a aby za tím okénkem měl vůbec kdo stát, protože nemoc si opravdu nevybírá a navíc je samozřejmě nutné toho někoho zaplatit. Pak přichází zavíračka, restauratér se vydá k domovu a tam řeší další lapálie, které nikdy dříve řešit nemusel.
Přichází za svou rodinou, dospívajícími dětmi a ženou, se kterou je 20 let, aby zjistil, že manželka právě sedí u těch internetů a hltá informace, tak ji políbí letmo na čelo a běží se podívat, zda puberťáci neprovádějí něco nekalého a když usedá ke kávě či čaji, přiběhne partnerka s očima navrch hlavy, že tam a tam psali, že vlastně řádná nemoc není, je to všechno jen světové spiknutí a spustí povyk, že partner je neschopný, propaguje tady v rodině očkování mrtvými potraty, že by z toho zvracela a s pláčem se rozhodne jít sobě a dětem zabalit na cestu k mamince.
Která má naprosto stejný názor a už se jí nediví, že kdysi opakovaně říkala:
“Andělo, toho Pepu si neber! “
Dá se to zvládnout jednou, dá se to zvládnout desetkrát, ale na jedenáctý pokus už ani nedojde, protože Pepa přichází domů, nikde nikdo a na stole leží vzkaz. “Odstěhovala jsem se i s dětmi k mamince, očkovat se nenechám a přestávám nosit roušku. Tobě nevěřím ani slovo, na Tamatamu říkali, že je to všichni podvod a lidi jsou ovce”
Rozvod je rychlý a rodina se rozpadá. Po dvaceti letech společného života, kdy se Pepa s Andělou milovali a věřili si, stačil jeden virus a důvěra ve falešné proroky.
Anděla teď bydlí společně s maminkou, dospívající děti jsou naprosto zmatené, protože tatínek nepil, nechodil za cizíma a postaral se o ně pokaždé, jak nejlépe uměl, s maminkou vždycky po práci koukali na televizi nebo šli někam ven, jeli na dovolenou, škádlili se na koupališti-byli spolu a měli se rádi. Najednou by měl být tatínek nepřítel a maminka celé večery pláče nebo s babičkou píše na sociální sítě příspěvky o tom, jaký je to všechno podvod a začala se dokonce zabývat myšlenkou, že planeta vůbec není kulatá.
Tento příběh je napůl smyšlený, manželé se nejmenují Anděla a Pepa, byli spolu více než 20 let a Anděla se nepřestěhovala k mamince, ale k sestře, která ani v tramvaji nenasazuje “náhubek”, protože škodí, to raději telefonuje po celou cestu z Vršovic do Dejvic, aby bylo jasno všem kolem, že ona na podvody a spiknutí nedá.
A takových rozbitých vztahů začíná být moc. Nejsou to jen manželé, rozpadají se vazby mezi dětmi a rodiči, přátelé si od sebe odsedají i v MHD, protože jeden se domnívá to a druhý něco jiného. Dezinformace nabývají na síle, ničí nejen vztahy, ale ohrožují lidské životy a nám nezbývá nic jiného, než víra v dobrý konec.
"Moje zkušenost z terapie je prozatím taková, že toto téma lze v terapii oslovit a lze s ním pracovat, což je důležité. V případě tohoto páru je smutné, že v tom zůstali pravděpodobně dost sami a již pro sebe neviděli jiné řešení než rozchod," říká PhDr. Markéta Hrdličková PhD., psychoterapeutka z Thomaeyrovy nemocnice v Praze Krči.
nejsme Snad všichni jako Anděla a pokud už pochybujeme, snažíme se dobrat vědecky doložených pravd.
Zdroj: Seznam.cz, celý článek najdete zde