Společnost v České republice čelí velké výzvě, kdy se dezinformace snaží narušit naši schopnost rozlišovat pravdu od lží. Profesor Hel nám ukazuje, že tato bitva není ztracená a že máme možnost obrátit nepříznivý vývoj. Jeho odbornost a odhodlání jsou pro nás vzorem, který nás povzbuzuje a motivuje.

Dezinformace jsou jako neviditelný nepřítel, který se vyhýbá našemu pohledu a neustále se proměňuje a ohrožuje naši digitální krajinu. V této bitvě proti lžím a manipulaci ovšem vynikají jedinci, kteří se odhodlaně staví na stranu pravdy a bojují neúnavně za její prosazení. Mezi těmito odvážnými se nachází profesor Zdeněk Hel, který podle mě vyniká svou hlubokou erudicí a odborností v oblasti informační války a dezinformací v oblasti epidemiologie.

Na profilu Zdeňka Hela, na který odkazuji, se dozvíte zajímavé pohledy na výzkum a zkušenosti v oblasti dezinformací a epidemiologie. Bližší informace najdete zde.

I když se na první pohled může zdát, že jednotlivé části textu, o kterých píši, spolu nesouvisí, opak je pravdou. Skrze propojení témat a myšlenek profesor Hel poskytuje důkladný a souvislý pohled na problematiku dezinformací a jejich boje. Jeho vyjadřování nabízí nejen hluboké poznatky, ale také inspiraci k dalším úvahám o pravdě a informovanosti. Profesor se také zabývá výzvami, které musíme překonat v boji proti dezinformacím. Jeho přístup a názory poskytují cenné směrnice a inspiraci v této obtížné snaze o pravdu a informovanost.

Článek klade důraz na transparentnost, ověřování zdrojů a prezentaci spolehlivých informací. Důležité je totiž vést vícestranný otevřený a kritický dialog, který přispívá k lepšímu pochopení a ověření informací, a tím i snižuje účinky dezinformací. V kontextu otevřeného a kritického dialogu znamená slovo "kritický" schopnost aktivně a analyticky posuzovat informace, argumenty a důkazy, které jsou předloženy v rámci diskuse.

Diskuse, prezentace důkazů a ověření faktů umožňují občanům přístup ke kvalitním informacím, umožňují vyjádřit své názory a přispívají k řešení konfliktů na základě racionálního uvažování a fakty podložených argumentů. Jsou základními kameny demokratického procesu a najdeme je v rámci otevřeného a kritického dialogu ve společnosti.

Pro přístup k příspěvku, kde můžete také reagovat, klikněte zde nebo si ho přečtěte níže:

MY A DEZINFORMACE

Aktualne.cz, 15.6.2023

"Klamavé zprávy, účelové lži, manipulace. Dezinformace. Zhruba třetina Čechů alespoň některým věří, asi desetina zcela podléhá. Člověka děsí falešným nebezpečím, klamou, oslabují jeho schopnost racionálního uvažování, důvěru ve společenství, rodinu, stát.

Dezinformace a jejich masivní šíření dokáže velmi účinně rozleptávat vzájemnou důvěru lidí a soudržnost společnosti. Boj s nimi je jednou z největších výzev, před kterými Česko i demokratický svět ve 21. století stojí.

Dezinformace dokážou poměrně skrytě prosáknout do lidských vztahů, do rodin. Pevně se uchytí a vazby mezi blízkými postupně rozvrátí, nebo zcela zničí. Přátelství, lásku a porozumění nahradí nepochopení, hádky, beznaděj."

"Jakožto internetem nepolíbený senior jsem byl překvapený z toho, co všechno se tam dozvím, a vůbec jsem neřešil, že by některé ze zpráv, které čtu, mohly být lži. A tak jsem se postupem času stal někým, za koho se do dneška stydím…

Bojoval jsem proti opatřením a s ženou jsme se rozhodli nejít očkovat. Věřil jsem lidem, kterým dnes říkám pseudolékaři. I můj praktik tvrdil, že je očkování k ničemu. Až pak se stalo něco hrozného. Moje žena to po několika měsících chytla a v důsledku těžkého průběhu bohužel odešla. Trápila se s těžkým zápalem plic a v nemocnici mi tenkrát řekli, že by se to možná nestalo, kdyby se nechala očkovat. Nikdy jsem si tolik nevyčítal, že jsem tenkrát víc neposlouchal, co nám říkal náš syn. Třeba by se mi ženu podařilo přesvědčit.

Dva týdny po pohřbu jsem se šel očkovat. Myslím si, že dopad dezinformací na dnešní společnost je skutečně nevídaný a velmi podceňovaný. Pokud se tím nezačne vláda hodně rychle zabývat, jsem přesvědčený, že to může zajít mnohem dál. I to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl sdílet svůj příběh."

Fake news, hoaxy, dezinformace. Účelové lži, zavádějící informace, manipulace. Cíl je vždy stejný: člověka oklamat, vyděsit falešným nebezpečím, oslabit jeho schopnost racionálního uvažování, rozkolísat důvěru ve společenství, rodinu, stát. Dezinformační obsah zpravidla podkopává autoritu institucí, veřejnoprávních i soukromých seriózních médií, odborníků nebo politiků.

Pravda to má vždy těžší, je zranitelnější než lež. V digitálním věku o to víc. Snadno ji lze zpochybňovat, soustavně oslabovat a ten, kdo se jí snaží poctivě dobrat, to má mnohem těžší než demagog, který si fakta účelově upravuje podle toho, jak se mu zrovna hodí.

Rozpoznat dezinformace přitom nebývá snadné. Maskují se jako důvěryhodné zprávy, mohou využívat reálný základ, pracují s emocemi. Dezinformační weby napodobují obsah, občas i vzhled seriózních zpravodajských médií. Mají však utajené vlastníky, utajené financování a zamlčují informace o redakční struktuře. Často mixují dezinformace s populárními tématy a vytvářejí tak koktejl, který je pro čtenáře atraktivní.

Z průzkumu organizace Globsec za rok 2022 vyplývá, že v průměru bezmála třetina Čechů věří konspiračním teoriím. Například tomu, že demokracie neexistuje, protože ve skutečnosti vládnou světu skryté elity. Výzkumníci ze společnosti Ipsos na podzim roku 2022 zase zjistili, že se 27 procent obyvatel Česka obává, že jsou pravidelně vystaveni dezinformacím. Novější data Univerzity Karlovy za březen 2023 pak ukazují na téměř 35 procent lidí, kteří se domnívají, že byli v posledním měsíci vystaveni dezinformacím.

Více než 70 procent Evropanů se pravidelně setkává s falešnými zprávami. Podle průzkumu Evropské komise ze srpna 2022, který zkoumal dopad dezinformací ve všech 27 členských státech Evropy, se s nimi nejvíce lidí setkalo na Maltě, a to až 90 procent. Podobně jsou na tom v Lucembursku, Španělsku nebo Francii, kde se s dezinformacemi setkává kolem 85 procent lidí. V Německu byl podíl výrazně nižší, pouhých 57 procent.

Pro evropskou veřejnost jsou dezinformace navíc zdrojem obav, ukazuje průzkum Evropské komise, podle kterého si 83 procent Evropanů myslí, že dezinformace ohrožují demokracii.

Ve střední a východní Evropě jsou lidé náchylní také třeba ke konspiracím týkajícím se zdravotnictví. Více než půlka lidí v regionu se domnívá, že farmaceutické firmy skrývají účinnou léčbu na nemoci. Česko je jedinou zemí střední a východní Evropy, kde většina respondentů důvěřuje farmaceutickým společnostem, že poskytují účinnou a skutečnou léčbu nemocí.

--- ---

Motivace dezinformátorů

Finanční zisk

Lživé či zkreslené zprávy vznikají často jen kvůli zisku. Články jsou pak hojně sdílené na sociálních sítích, odkud lákají další a další čtenáře na dezinformační web. Když provozovatelé stránek nalákají dostatek lidí, vydělají na zobrazované reklamě. S přehledem i statisíce korun měsíčně. Aby si článek „otevřelo“ co nejvíc lidí, používá se třeba i takzvaný clickbait čili lákavý, ale zavádějící titulek.

Politický vliv a informační válka

Šíření dezinformací může být i přímo součástí informační války. Hybridní neboli informační válečníci útočí na základy demokratické společnosti a jejich instituce. Snaží se docílit stavu, kdy lidé berou skutečnost či pravdu jen jako jednu z možností. „Zaplevelí“ prostor různými verzemi konkrétní události či situace, aby lidé získali pocit, že nikdo vlastně neví, jak to ve skutečnosti je.

„Zakázaná“ pravda

Šiřitelé dezinformací mohou žít v představě, že existuje jakási zakázaná, cenzurovaná pravda, která je nepohodlná elitám. Motivováni nevinnou snahou tuto „pravdu“ odkrýt pak tyto informace šíří v dobré víře, že pomůžou ostatním. Někteří šíří dezinformace v důsledku vášnivého zapálení pro určitou myšlenku nebo organizaci. A existují i případy, kdy dezinformaci sdílejí lidé jen tak pro zábavu či pro „levné“ lajky. I takové chování však může napáchat velké škody.

Falešným zprávám často věříme, protože obecně máme sklony vybírat si z množství informací právě ty, které se nám líbí a které potvrzují náš existující názor. Jedná se o takzvané konfirmační zkreslení. “Lidé dokážou být přemýšliví a racionální, ale naše přání, naděje, obavy a motivace často nakloní misku vah tak, že s větší pravděpodobností přijmeme za pravdu to, co podporuje tvrzení, kterému chceme věřit,“ vysvětlil Peter Ditto, sociální psycholog z Kalifornské univerzity v Irvine.

Snadněji přijímáme myšlenky a názory, které zastávají i ostatní, například členové stejné sociální bubliny. Jinými slovy: pokud většina našich přátel věří, že pandemie covidu-19 neexistuje, je pro nás snadnější přidat se k nim a uvěřit tomu také. Zde se uplatňuje dynamika a tlak sociální skupiny. Jde o takzvaný stádový efekt.

Dezinformace potom často využívají rétoriku, která působí na emoce člověka. Lidský mozek hodnotí sdělení spíše subjektivně a na základě emocí nežli pomocí objektivního hodnocení. To je důvodem, proč je pro čtenáře přitažlivější strhující titulek cílený na emoce namísto článku, který se snaží pouze informovat a není citově zabarvený.

Manipulativní články zpravidla obsahují citově zabarvené a hodnotící výrazy. Je třeba zpozornět, pokud se autor odvolává na „zdravý selský rozum“ a dál neargumentuje. Totéž platí pro obrat typu: „Ale co když je to jinak, než si myslíme“. V našem interaktivním textu jde konkrétně o věty poukazující na to, že se “vše děje za zády občanů”.

Dezinformační texty se také odvolávají na obraty „všichni už pochopili / všichni už vyzkoušeli a využívají… musíte také zkusit“. Pracují i s vytržením z kontextu nebo s pokřiveným kontextem. Mnohdy jde o zveličení malého problému nebo přehlížení důležitých souvislostí. Čtenář by se měl pokusit získat kontext, tedy vyhledat další informace o základních tezích obsažených v textu.

Dezinformace ovlivňují celou společnost, mohou měnit postoje, přesvědčení, a tedy i chování lidí. Důsledkem dlouhodobého šíření dezinformací je zhoršování úrovně veřejné debaty, ztráta důvěry v demokratické instituce i procesy, polarizace a radikalizace společnosti a vytvoření zdánlivě nepřekonatelné ideologické propasti. Ta znemožňuje racionální dialog, do kterého by výrazně nepromlouvaly emoce.

Dlouhodobé šíření dezinformací způsobuje, že lidé hůře rozpoznají falešné zprávy od těch pravdivých, důsledkem je pak všeobecný pocit nedůvěry v tradiční média. Ta mají přitom významnou funkci, umožňují fungování demokracie, informují v kontextu o veřejných záležitostech, čtenářům, posluchačům a diváků pomáhají se zorientovat v aktuálním dění, usnadňují časově náročné ověřování získaných informací.

V letech 2020 až 2022 klesla v Česku důvěra v online zpravodajství veřejnoprávních médií o osm procentních bodů, uvádí průzkum AMI Digital Index. České televizi a Českému rozhlasu tak v roce 2022 věřilo přibližně 60 až 70 procent Čechů.

Trend krize důvěry veřejnosti ve sdělovací prostředky je přitom celosvětový. Na globální úrovni ztratila média podle průzkumu agentury Edelman ve stejném časovém období pět procentních bodů a celkově jim důvěřuje jen 57 procent respondentů z celého světa.

Centrum Reuters Institute for the Study of Journalism se ve výzkumu zaměřilo na obecnou důvěru ve zprávy v Česku. Podle výsledků v roce 2022 důvěřovalo zprávám pouze 34 procent Čechů, ještě v roce 2015 to bylo o pět procentních bodů víc. Zpráva organizace Globsec z roku 2023 ale ukazuje na pozitivnější vývoj. Důvěru standardním mainstreamovým médiím naměřila u 53 procent Čechů. Jde o jeden z nejlepších výsledků v rámci střední a východní Evropy.

Z výsledků výzkumu agentury STEM z roku 2019 například vyplývá, že více než třetina obyvatel Česka si výskyt dezinformací na internetu a v médiích vysvětluje vlastním přesvědčením, že novináři velkých médií pracují na objednávku podnikatelů či politiků. Vliv na nedůvěru v média může mít i vlastnictví některých médií českými miliardáři a politiky nebo také informační nejistota kvůli nejasným informacím v době pandemie.

Boj s dezinformacemi

Podle expertů se vláda Petra Fialy (ODS) ocitá v podobné situaci jako předcházející kabinet Andreje Babiše (ANO), který v boji s dezinformacemi udělal první kroky. Sice se k němu hlásí, postupuje ale pomalu. Svým přístupem se dostává do stavu, o kterém odborníci mluví jako o bezpečnostním zpoždění. Ostatně to jednotlivé resorty samy přiznávají. “Za současného stavu nebude Česko schopno dezinformační útok identifikovat, reagovat ani efektivně zkoordinovat složky, které se již boji proti dezinformacím či strategické komunikaci částečně věnují,“ uvádí dokument, který začátkem roku 2023 vypracovalo ministerstvo vnitra ve spolupráci s ministerstvy obrany a spravedlnosti.

Velká Británie jim začala čelit v roce 2018, kdy britská vláda nabyla podezření, že do referenda o vystoupení z Evropské unie zasahuje Rusko. Vznikly vládní i neziskové organizace, které postavily komunikaci na úroveň vojenských či finančních prostředků použitelných ve válce. Stát vytvořil dvě pracoviště. Národní komunikační tým se zabývá strategickou komunikací v oblasti národní bezpečnosti - včetně řešení dezinformací. Útvar rychlého nasazení na úřadu vlády dezinformace monitoruje.

V Německu zase funguje Vládní komunikační služba s více než pěti tisíci lidmi. Tvoří ji týmy na jednotlivá témata - od koronaviru k válce na Ukrajině.

Nejodolnější vůči cizí propagandě je podle expertů Finsko. V průzkumu, který loni v říjnu zveřejnil Institut Open Society v bulharské Sofii, se už popáté v řadě umístilo na čele 41 evropských zemí. Velkou roli v tom hraje i mediální gramotnost, která se ve Finsku vyučuje od předškolního věku. Ke vzdělávacímu systému, který patří k nejlepším na světě, se přidává i důvěra ve vládu a média. Politikům věří až 70 procent Finů, v Česku se důvěra vládě pohybuje kolem třiceti procent.

V boji s ruskou propagandou se výrazně angažují pobaltské státy, experty často vnímané jako pozitivní příklad, jak může stát i proti manipulacím postupovat. Lotyšsko .. informační obranu zakotvilo v národním bezpečnostním dokumentu. Posiluje strategickou komunikaci země, zvyšuje mediální gramotnost a podporuje veřejnoprávní i nezávislá média. Pro jednotlivá ministerstva pracují v Lotyšsku lidé, kteří mají schopnost rozpoznat dezinformační kampaně. "Tady by se Česko mohlo poučit. Prvním krokem k efektivnímu čelení dezinformacím je umět je rozeznat," upozornila Aleksandra Palková z lotyšského Institutu mezinárodních vztahů. Odhalenou dezinformací se pak zabývají další orgány, například úřad pro regulací médií."

zpravy.aktualne.cz/dezinformace

Pro Iniciativu Sníh s poděkováním

Jana Kulhánková